Cílem by bylo vytvoření sportoviště, které by podpořilo možnou kandidaturu města Prahy na pořadatelství Olympijských her. Metropole se chtěla o Olympiádu ucházet v roce 2016, později připadlo jako výhodnější kandidovat až v roce 2020. Ani jedna z možností se nerealizovala vzhledem k obavám z ekonomické recese. Největším problémem olympijských sportovišt je to, že po ukončení her jsou ve velké míře ekonomicky "neuživitelné". Jsou využívána jen v rámci speciálních akcí a jejich provoz je extrémně nákladný. Mým cílem by bylo vytvořit takové sportoviště, které by bylo využitelné jak pro konání her, tak i po jejich zkončení. Mělo by být využitelné pro širokou veřejnost a mělo by se dokázat této veřejnosti přizpůsobit a efektivně využívat jak potenciálu řeky tak i potenciálu ostrova.
V průběhu staletí se na izolovaných ostrovech, v biotopech oddělených od pevniny, vytvářely různorodé formy života. Jednou z možností by bylo pokusit se přenést takovýto biotop do podmínek vytvořených ve středoevropském klimatu řeky Vltavy. Vytvořením expozice by se centrum obohatilo o funkci vzdělávací i vědeckou, jelikož by v takovém to prostředí bylo možné zkoumat vzájemné vazby organismů v exkluzivním biotopu, který by se biologům, botanikům, zoologů a podobným vědcům nabízel přímo v Praze. Byl by součástí expozice trojské zoologické zahrady a návštěvníkům by poskytoval nevšední zážitek v podobě uceleného biotopu tak, jak opravdu existuje někde ve světě.
Třetí námět je spojen se smrtí a rituály následujícími bezprostředně po ní. Smrt je vlastně považována za pomyslnou cestu na "druhý břeh". Bývá to takto často zobrazováno i v mytologiích. Proto mě napadlo využít prostoru ostrova jako hřbitova. Oddělení od veškerého dění, ruchu, symbolika klidu a věčného pokoje. V minulosti se nezřídka zesnulí posílali po vodě...
V tomto případě by se vzhledem k riziku povodní musela zvolit nějaká co nejhumánnější varianta aby nemohlo dojít ke zneuctění pozůstatků...
